Je lupénka (psoriáza) nakažlivá? Vše, co potřebujete vědět

Jedna z nejčastějších otázek, se kterou se pacienti s psoriázou setkávají, zní: Je lupénka nakažlivá? Krátká a jednoznačná odpověď zní: Ne, lupénka absolutně není nakažlivá.

Nemůžete ji od nikoho chytit, ani ji na nikoho přenést. Přestože projevy na kůži mohou někdy vypadat hrozivě, psoriáza není infekční onemocnění. Nemusíte se bát podat pacientovi ruku, obejmout ho nebo s ním sdílet stejné prostory.

Pojďme se podrobněji podívat na to, proč tento mýtus vůbec vznikl, jak lupénka skutečně vzniká a odpovíme si na nejčastější dotazy spojené s jejím (ne)přenosem.

Proč si lidé myslí, že je lupénka nakažlivá?

Mýtus o nakažlivosti lupénky pramení především z neznalosti a vizuální podoby nemoci. Červená, zanícená kůže pokrytá stříbřitými šupinami zkrátka přitahuje pozornost a u lidí, kteří o nemoci nic neví, může vyvolávat obavy z infekce.

V minulosti se navíc kožní nemoci často zaměňovaly s leprou nebo svrabem, které nakažlivé jsou. Tento historický strach v lidech do jisté míry přetrvává dodnes, což vede k nespravedlivé stigmatizaci pacientů s lupénkou. Ti se pak kvůli neoprávněným obavám okolí často stydí chodit na koupaliště, nosit krátké rukávy nebo navazovat nové vztahy.

Jak tedy lupénka vzniká, když to není infekce?

Abychom pochopili, proč lupénka není nakažlivá, musíme vědět, co to vlastně je. Lupénka (psoriáza) je chronické autoimunitní onemocnění. To znamená, že problém není v žádném viru, bakterii nebo plísni, ale v samotném imunitním systému pacienta.

U zdravého člověka se kožní buňky obnovují zhruba měsíc. U člověka s lupénkou je tento proces narušen chybným signálem z imunitního systému (konkrétně T-lymfocytů) a kůže se začne obnovovat extrémně rychle – během pouhých několika dnů. Tělo se nedokáže starých buněk tak rychle zbavovat, a tak se hromadí na povrchu kůže ve formě typických zhrublých ložisek a šupin.

Hlavní roli při vzniku lupénky hrají:

Genetická predispozice: Náchylnost k lupénce si neseme v genech.
Spouštěcí faktory: Samotné geny nestačí. Nemoc se většinou projeví až po nějakém impulsu, kterým může být silný stres, infekce (např. streptokoková angína), užívání určitých léků, poranění kůže nebo hormonální změny.

Časté dotazy: Přenos lupénky v každodenním životě

Lékaři denně vyvracejí obavy ohledně možného přenosu psoriázy. Zde jsou odpovědi na ty nejběžnější situace:

Můžu dostat lupénku dotykem?

Ne. Lupénku nechytíte podáním ruky, objetím, ani pokud se dotknete přímo ložiska na kůži pacienta. Stejně tak je bezpečné sdílet oblečení, ručníky nebo povlečení (i když z hygienických důvodů se sdílení osobních věcí obecně nedoporučuje).

Je bezpečné koupat se s psoriatikem v bazénu?

Ano, naprosto bezpečné. Lupénka se nepřenáší vodou. Pro pacienty s lupénkou je plavání dokonce prospěšné. Obavy ostatních návštěvníků jsou zcela liché a pohledy plné předsudků pacientům velmi ubližují psychicky.

Přenáší se lupénka pohlavním stykem?

Ne, lupénka není pohlavně přenosná choroba. Lupénka se může objevit i v oblasti genitálií (tzv. inverzní psoriáza), což může být pro pacienta velmi nepříjemné a bolestivé, ale ani v tomto případě nehrozí partnerovi žádné riziko nákazy.

Dědičnost lupénky: Přenesu ji na své děti?

Zatímco nakazit lupénkou nikoho nemůžete, zdědit dispozice k ní možné je. Lupénka má silnou genetickou složku.

Pokud má lupénku jeden z rodičů, je šance, že onemocní i dítě, zhruba 10–15 %.
Pokud mají lupénku oba rodiče, riziko pro dítě stoupá na 50–65 %.
Může se stát, že dítě vlohy zdědí, ale nemoc se u něj nikdy během života neprojeví, protože se nesetká se spouštěcím faktorem.

Dědičnost tedy existuje, ale není to stoprocentní "rozsudek".

Závěr a shrnutí

Lupénka (psoriáza) NENÍ nakažlivá.
Jedná se o autoimunitní, nikoliv infekční onemocnění.
Nemůžete ji chytit dotykem, vzduchem, ve vodě ani při sexu.
Strach z nákazy pramení z pouhé neznalosti.

Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo trpí lupénkou, nejlepší, co pro něj můžete udělat, je chovat se k němu úplně normálně. Psoriáza je sama o sobě fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající a zbavení se strachu z "nákazy" ze strany společnosti je prvním krokem k tomu, aby se pacienti cítili lépe a přijati.