Může se chytit lupénka? Mýty a fakta o nakažlivosti psoriázy

Jednou z nejčastějších obav lidí, kteří se poprvé setkají s člověkem trpícím lupénkou (psoriázou), je strach z nákazy. Pohled na zarudlá, šupinatá ložiska na kůži může v neinformovaném člověku vyvolat pocit, že se jedná o infekční onemocnění. Odpověď na otázku "Může se chytit lupénka?" je ale naprosto jednoznačná a pro mnohé uklidňující.

Ne, lupénku v žádném případě nemůžete od nikoho chytit. Psoriáza není nakažlivá.

V tomto článku se podíváme na to, proč se lupénky nemusíte bát, jak skutečně vzniká a jaké nejčastější mýty o jejím přenosu kolují ve společnosti.

Proč lupénka není nakažlivá?

Lupénka neboli psoriáza není způsobena viry, bakteriemi, plísněmi ani žádnými jinými patogeny, které by se mohly přenášet z člověka na člověka. Jedná se o chronické autoimunitní onemocnění. To znamená, že problém leží uvnitř těla pacienta, konkrétně v jeho imunitním systému.

U zdravého člověka se kožní buňky obnovují zhruba každých 28 až 30 dní. U člověka s psoriázou je ale imunitní systém zmatený a vysílá chybné signály, které způsobují, že se kožní buňky množí mnohem rychleji – často už za 3 až 4 dny. Protože tělo nedokáže tyto přebytečné buňky dostatečně rychle odlupovat, hromadí se na povrchu kůže a vytvářejí typická červená, vyvýšená ložiska pokrytá stříbřitými šupinami.

Jak se tedy lupénka "získá"?

Když už víme, že lupénku nelze chytit, nabízí se otázka, proč jí někdo onemocní a jiný ne. Vznik lupénky je komplexní a podílí se na něm především dva hlavní faktory:

1. Genetická predispozice

Genetika hraje u lupénky obrovskou roli. Zhruba u třetiny pacientů se nemoc vyskytuje i u dalších členů rodiny. Pokud má jeden z rodičů psoriázu, riziko u dítěte se pohybuje kolem 15 %. Pokud trpí lupénkou oba rodiče, riziko stoupá až na 50–75 %. Ani dědičné predispozice však neznamenají stoprocentní jistotu, že nemoc propukne.

2. Spouštěcí faktory (Třísky, které zažehnou oheň)

Člověk může mít genetické vlohy k psoriáze celý život, ale nemoc se projeví až ve chvíli, kdy narazí na takzvaný spouštěč. Tím může být celá řada vnějších i vnitřních vlivů:

Stres a psychické vypětí: Jeden z nejčastějších spouštěčů.
Infekce: Často to bývá streptokoková infekce (např. angína), zejména u dětí, která vyvolá kapkovitou (guttátní) formu lupénky.
Poranění kůže: Známe to jako tzv. Koebnerův fenomén. Lupénka se může objevit v místě jizvy, spáleniny od slunce, tetování nebo i škrábnutí.
Hormonální změny: Puberta, těhotenství nebo menopauza.
Některé léky: Například betablokátory, lithium nebo léky na malárii.
Životní styl: Kouření, nadměrná konzumace alkoholu a obezita mohou průběh nemoci zhoršovat nebo napomoci jejímu propuknutí.

Nejčastější mýty o přenosu lupénky

I přes dnešní dostupnost informací se pacienti s psoriázou denně setkávají s předsudky a nepochopením. Pojďme si vyvrátit ty nejčastější mýty, jak by se lupénka údajně mohla přenášet:

Mýtus 1: Lupénku můžete chytit podáním ruky nebo objetím

Fakt: Fyzický kontakt je naprosto bezpečný. Můžete se pacienta s lupénkou dotýkat, podat mu ruku, obejmout ho nebo spát ve stejné posteli. Neexistuje žádný způsob, jak by se nemoc mohla přenést dotykem.

Mýtus 2: Můžete se nakazit v bazénu nebo sauně

Fakt: Voda ani pára nepřenášejí psoriázu. Lidé s lupénkou se bohužel často stydí chodit na veřejná koupaliště, protože se na ně ostatní návštěvníci dívají s obavami. Tím jen roste jejich psychický stres, který onemocnění zhoršuje.

Mýtus 3: Lupénka se přenáší pohlavním stykem

Fakt: I když se lupénka může (poměrně zřídka) objevit i v oblasti genitálií, nejedná se o pohlavně přenosnou chorobu. Pohlavní styk s partnerem trpícím lupénkou nepředstavuje pro zdravého jedince žádné riziko nákazy.

Mýtus 4: Půjčování oblečení nebo ručníků je nebezpečné

Fakt: Sdílení osobních věcí, jako jsou ručníky, oblečení, hřebeny nebo nádobí, nemoc rovněž nepřenese. Přestože je z hygienického hlediska obecně lepší mít svůj vlastní ručník, riziko nákazy lupénkou z něj nehrozí.

Dopad na psychiku pacientů

Odmítání, znechucené pohledy a strach okolí páchají na pacientech s lupénkou často větší škody než samotné fyzické projevy nemoci. Mnoho lidí trpících psoriázou se potýká se sníženým sebevědomím, úzkostmi a v těžších případech i s depresemi. Mají tendenci se izolovat, nosit dlouhé oblečení i v létě a vyhýbat se společenským aktivitám.

Tento stresový faktor je bohužel jedním ze spouštěčů nemoci, čímž vzniká začarovaný kruh. Osvěta veřejnosti je proto klíčová.

Závěrečné shrnutí

Odpověď na otázku "Může se chytit lupénka?" si zaslouží být zopakována: Ne, nemůže.

Psoriáza je nepřenosné, chronické, autoimunitní onemocnění. Pokud ve svém okolí máte někoho s lupénkou, to nejlepší, co pro něj můžete udělat, je chovat se k němu úplně normálně. Není třeba se obávat dotyku, podání ruky ani sdílení společných prostor. Vaše pochopení a akceptace mu navíc může obrovsky pomoci po psychické stránce, což má na léčbu jeho onemocnění často velmi pozitivní vliv.