Přenášení lupénky: Je tato kožní nemoc nakažlivá?

Jednou z nejčastějších otázek, se kterými se pacienti trpící psoriázou i jejich okolí setkávají, je otázka na přenášení lupénky. Vzhledem k tomu, že se jedná o viditelné kožní onemocnění, které se projevuje červenými, šupinatými ložisky na kůži, mnoho lidí se obává, zda se nemohou nakazit. V tomto článku si podrobně rozebereme, jak je to s přenosem této nemoci a co vlastně její vznik způsobuje.

Je lupénka nakažlivá?

Odpověď zní jasně a stručně: Ne, lupénka není nakažlivá. Nemůžete se jí nakazit od jiného člověka, a to ani při přímém fyzickém kontaktu. Psoriáza nepatří mezi infekční onemocnění, není způsobena bakteriemi, viry ani plísněmi.

Můžete bez obav:

• Podat ruku člověku s lupénkou.
• Sdílet s ním společné prostory, bazén nebo saunu.
• Používat stejné ručníky nebo nádobí.
• Objímat se a sdílet intimní chvíle.

Strach z přenášení lupénky často pramení z neznalosti a může vést k nepříjemné stigmatizaci pacientů. Proto je důležité šířit osvětu a bořit mýty o této nemoci.

Jak se tedy lupénka "přenáší"? Role genetiky

I když se lupénka nepřenáší z člověka na člověka kontaktem, lze hovořit o určitém druhu přenosu z generace na generaci. Zásadní roli zde totiž hraje genetika.

Lupénka je autoimunitní onemocnění s genetickou predispozicí. To znamená, že jedinec dědí určité geny, které ho činí náchylnějším k rozvoji této nemoci.

• Pokud má lupénku jeden z rodičů, riziko, že se nemoc projeví u dítěte, je přibližně 10–25 %.
• Pokud trpí lupénkou oba rodiče, riziko se zvyšuje až na 50 %.

Je však důležité zdůraznit, že zdědění "genů pro lupénku" ještě neznamená, že onemocnění nutně propukne. K jeho aktivaci je často zapotřebí další impuls z vnějšího prostředí.

Spouštěče lupénky: Co probudí geny k životu?

Aby se lupénka projevila, obvykle dochází ke kombinaci genetických předpokladů a tzv. spouštěčů. Tyto faktory mohou nemoc vyvolat poprvé nebo zhoršit její již existující příznaky.

Mezi nejčastější spouštěče patří:

1. Stres: Emoční nebo fyzický stres je jedním z největších spouštěčů psoriázy.
2. Infekce: Zejména streptokokové infekce (např. angína) mohou vyvolat tzv. kapkovitou lupénku, často u dětí a mladistvých.
3. Poranění kůže: Jde o tzv. Koebnerův fenomén, kdy se nová ložiska lupénky objeví v místě poranění kůže (škrábnutí, popálenina, štípnutí hmyzem nebo tetování).
4. Léky: Některé léky, jako jsou betablokátory (na vysoký krevní tlak), lithium nebo antimalarika, mohou lupénku zhoršovat.
5. Životní styl: Kouření, nadměrná konzumace alkoholu a obezita prokazatelně přispívají k rozvoji a zhoršování zánětlivých procesů v těle.

Co se děje v těle při lupénce?

Když mluvíme o tom, že se přenášení lupénky nemusíme bát, je dobré pochopit, co přesně tuto nemoc způsobuje. Jedná se o poruchu imunitního systému, konkrétně T-lymfocytů. Tyto bílé krvinky začnou omylem napadat zdravé kožní buňky, jako by se jednalo o infekci nebo poranění.

Tento falešný poplach způsobí abnormálně rychlou produkci nových kožních buněk. Zatímco u zdravého člověka trvá obnova buněk přibližně 28 dní, u pacienta s lupénkou se tento proces zrychlí na 3–4 dny. Buňky se hromadí na povrchu kůže a tvoří typická šupinatá, zarudlá a často svědivá ložiska.

Závěrem: Bořme mýty, ne lidi

Pochopení faktu, že přenášení lupénky z člověka na člověka není možné, je klíčové nejen pro klid samotných pacientů, ale i pro jejich okolí. Lupénka dokáže výrazně snížit kvalitu života a ovlivnit psychiku pacienta, a proto by se nemocní neměli potýkat navíc s odmítáním ze strany společnosti kvůli nepodloženému strachu z nákazy.

Pokud se vy nebo vaši blízcí s lupénkou potýkáte, neváhejte se obrátit na dermatologa, který vám pomůže najít tu nejlepší možnou léčbu a dostat nemoc pod kontrolu.