Lupénka

Lupénka nebo-li psoriáza je chronické kožní onemocnění. Probíhá s velkým sklonem k recidivám. Latinský název psoriáza se odvozuje od slova „psora“, neboli odlupování, škrábání. Částečně se dědí, určitě se dá u některých jedinců vystopovat rodinná disposice k chorobě.
Doporučujeme : Renokin proti vypadávání vlasů a alopecii. Účinné vlasové sérum.

Co je to lupénka?

Je to viditelná porucha kůže, která se bohužel nedá úplně vyléčit. Psoriáza je tedy přesněji řečeno časté, neinfekční, zánětlivé, autoimunitní onemocnění. Toto slovo zná v dnešní době mnoho lidí, neboť lupénka se stává civilizační chorobou.

Odlupování pokožky, které je 7 krát rychlejší než u zdravé pokožky je častou součástí lupénky.  Psoriáza (Lupénka) se objevuje většinou mezi desátým až třicátým rokem života, ale může v podstatě začít kdykoli.

Příznaky a léčba lupénky

• Forma ložisková, jsou to červená, ohraničená, šupící se ložiska, která nejčastěji napadají část hlavy s vlasy, lokty, kolena, bederní a hýžďovou krajinu. Jde obvykle o místa, která jsou na kůži nejvíce mechanicky zatěžována, což je pro vznik lupénky typické. Nehty na rukou i nohou mohou být žluté nebo důlkovité. Rozsev čerstvé psoriázy není hezký, ale plošky většinou nesvědí, ani příliš nebolí.
• Forma kapkovitá - vzniká hlavně u dětí a mladistvých a má malé projevy, někdy přirovnávané k dešťovým kapkám či slzám.
• Forma inverzní - vzniká v podpaží, na krku, pod prsy, v pupíku, tříslech, v oblasti přirození a konečníku. Jsou to silně červená suchá či mokvavá ložiska v kožních záhybech.
• Pustulózní forma psoriázy je zcela odlišná od předchozích. Jedná se o puchýřky na dlaních či ploškách. bývá obvykle provázena horečkou a zimnicí. Jedná se o těžký stav, vyžadující hospitalizaci.
• Generalizovaná a erytrodermická forma lupénky je nejzávažnější formou, která vyžaduje hospitalizaci.Výskyt vyrážky je rozšířen po celém těle, obvykle bolí a svědí. Současně bývají teploty, zimomřivost, dehydratace, ztráty bílkovin a otoky.
• Kloubní psoriáza postihuje převážně malé klouby na nohou a rukou. Prsty jsou oteklé, bolestivé a po ránu ztuhlé. Může však postihovat i velké klouby, jako je rameno nebo koleno, páteř, či měkké tkáně (šlachy a vazy). Tuto léčbu řídí revmatolog.

Jaká je příčina lupénky?

Příčina lupénky dosud není úplně známa, nicméně je považována za autoimunitní onemocnění, při němž se velmi rychle množí kožní buňky. Vlastní bílé krvinky, tzv. T lymfocyty, se z důvodů dědičnosti a působením faktorů zevního a vnitřního prostředí aktivují. Vytvoří se kožní zánět, kožní buňky se zmnoží, rychleji rostou a nedokonale rohovějí. Normální kožní buňka totiž vyzraje a na povrch kůže se dostane za cca 28 dnů, zatímco u psoriázy je to již za 4 dny, tedy 7x rychleji.

Mezi další vyvolávající faktory lupénky patří infekce dýchacích cest, poranění, hormonální vlivy a různé vnitřní choroby. Silným provokačním faktorem bývají i některé zevní podněty jako např. stres, alkohol, spálení sluncem, nízké teploty, suchý vzduch nebo poranění kůže.

Diagnostika a léčba lupénky

Diagnózu onemocnění určuje kožní lékař, nebo-li dermatolog. Pokud by nález nebyl jednoznačný, lze provést mikroskopické vyšetření vzorku kůže. Lékař léčbu stanoví individuálně, dle konkrétního stavu kůže. Lupénka je v dnešní době celkem dobře léčitelná, nikoliv však úplně. Vrozená dispozice i při úplném klinickém zhojení zůstává a nelze proto zabránit recidivám.

• Léky zevní:  krémy, masti, mléka, roztoky nebo gely. Většinou dermatolog nasadí k léčbě kortikoidy. Jsou to léky odvozené od hormonu kúry nadledvin se silnými protizánětlivými účinky. Proto jsou vhodné zejména v akutních fázích. Mají však i nežádoucí účinky.Kožní lékař také může doporučit ozařování, tzv.světloléčbu ( především ultrafialovým světlem). Lze ji absolvovat buď ambulantně nebo při hospitalizaci v nemocnici či v lázních.
• Léky vnitřní: podávané ústy (per orálně) či injekčně. Tyto léčiva mají spoustu nežádoucích účinků, proto jsou při jejich podávání důležité pravidelné kontroly. Před zahájením a v průběhu léčby pacient podstupuje laboratorní testy. Zcela novou skupinou léčiv u lupénky jsou tzv. biologika. Tyto léky cíleněji zasahují do imunologických procesů u psoriázy a jsou lépe snášeny. Podávají se pouze injekčně - některé podkožně a některé nitrožilně formou infúze. Tato léčba se předepisuje u  pacientů s těžkou ložiskovou psoriázou, kde jsou minimálně dva druhy stávajících léků bez efektu.

Rady nemocným lupénkou

Pacientům s lupenkou se doporučuje dodržovat zdravý životní styl. Důležitá je domácí podpůrná léčba, která přináší úlevu od svědění a sníží nánosy šupin. Správná vlhkost vzduchu doma i v práci, nutnou prevencí je dostatečný příjem tekutin.

Každý pacient, který má toto onemocnění musí dodržovat šetrnou hygienu, pravidelnou a dosti značnou aplikaci promašťujících látek, vyhýbat se kouření a alkoholu. Velmi podstatnou roli hraje také psychika, která bývá tímto viditelným onemocněním podstatně narušena.

Fytoterapeuti k léčbě lupénky doporučují různé léčivky, jako jetel luční nebo lopuch. Vhodné je také užívání potravinových doplňků a to např. zinku, rybího tuku, selenu, vitamínu E nebo vitaminu C.

Závěr

Na závěr je dobré zdůraznit, že lupénka je onemocněním zcela individuálním, liší se u každého jedince. Závisí na vnitřním sklonu a možnosti vyloučit či omezit provokační faktor. I když je nemoc víceméně nevyléčitelná, dá se s ní určitě plnohodnotně žít.